Alhambra je zpět doma!

Alhambra je zpět doma! Bohužel potkala nás noční můra každého chovatele, boj o štěně. V lednu jsme se dozvěděli, že v se Německu prodává naše štěně Alhambra Smooth County. Byli jsme v šoku! Alhambru jsme prodali do Německa Sabrině Neuenedorf, navykládala pohádky, co všechno s ní bude dělat za výcvik, chov. Ačkoli o sobě řekla pravdu (všechno odpovídalo informacím, které jsem o ní našla), jaksi pominula fakt, že ji ale kupuje pro jinou ženskou. Chovatelku/množitelku Jolantu Vogt, která chová dlouhosrsté kolie a velškorgi. Ačkoli chovu rozumí a produkuje snad kvalitní zvířata, absolutně nesouhlasím s tím, jak to dělá. Má snad 30 psů, někde na nějakém pozemku u polských hranic s Německem. Ani si nechci představovat, jak to všechno stíhá krmit a venčit. Zjistila, že je poptávka po KK, tak se rozhodla si jednu pořídit. Kdysi jednu vlastnila, proto si vyhlídla po její linii chovky v ČR a narazila na nás. Mája totiž je potomkem této feny (tři generace zpět). Najala si tuto mladou holku, aby jí jela k nám koupit. Protože jí bylo jasné, že do takového prostředí bych ji nedala.

Asi po půl roce, kdy Sabrina příliš nekomunikovala a cítila jsem, že něco není v pořádku, jsem na ni zatlačila a ona přiznala, že Alhambra je jinde, ovšem nechtěla mi říct kde. Lámala jsem to z ní dalšího půl roku. Než jsem to z ní dostala, tak mi přišla informace z Rakouska, že na německém eBay se prodává naše štěně, že tam volali. Zaplať Pán Bůh, že existuje německá skupina Der Kurzhaar Collie, kde se tento inzerát také objevil. Díky holkám z těchto stránek a především manažerce z klubu kolií v Německu, Nadine Bernecker, se nám ji podařilo dostat zpět. Jeli jsme si pro ni. Setkání bylo nervozní, v podstatě bez řečí. Rychle sebrat psa a pryč. Musím říct, že to byla jedna z nejhorších chvil v našem životě. Dávali jsme veselé skotačící štěně, miloučké, sebevědomé, krásné. A vracela se nám hromádka neštěstí, se slabýma nožkama, nejistá, bázlivá, tichá, zamračená. Byla krmená, určitě nebyla bitá, ale to je asi tak všechno. Kontakt s člověkem minimální, rozhodně někde zavřená, moc neběhala, možná tak někde v kruhu na provazu jako trénink na výstavu. Tak statického mladého psa jsem snad neviděla, byla schopná bez hnutí stát i 5 minut jako socha, 14 měsíční fenečka! Takoví psi jsou normálně jak urvaní z řetězu, nadšení, plní elánu, skotačiví.

Přejmenovali jsme ji na Zaru a tím začala její nová životní etapa. Dnes po 4 měsících už je to zase veselá holka, pořád opatrná, ale aspoň už začala běhat a "usmívat se". Má před sebou ještě dalekou cestu, ale z nejhoršího je venku. Už zůstane doma. Je to miláček a jsem ráda, že se nám ji podařilo vysvobodit.

 

Foto Příkazy květen 2018 - Zara vpravo

Zara v popředí.

I když člověk dělá veškerá opatření, snaží se proklepnout majitele, má zájem, stará se, nikdy nezaručíte, že člověk vás obelže, když bude chtít. Je to velká životní lekce a ačkoli to bylo hrozné období, jsem ráda, že jsem to zažila, neboť tyto chvíle člověka posílí v životě nejvíce... 

 

Zara a její sestry. Zleva Amy, Zara, Audrey (8. 5. 2018)